THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další příjemné překvapení z tuzemské scény mi připravila tato jihočeská black metalová grupa s jejich druhým demáčem příznačně pojmenovaným „Sepsáno krví“ vycházejícím pod hlavičkou I.F.A. records. Tímto počinem si Mater Monstifera dosti hlasitým způsobem řekli o vydání plnohodnotné desky, na kterou nás doufejme nenechají dlouho čekat. Jsem nesmírně rád, že domácí black metalová scéna nabízí kromě hromady kolovrátkových odrhovaček i opravdu kvalitní a perspektivní spolky nedělající této odnoži metalové muziky ostudu.
Stává se již příjemnou tradicí, že už i demonahrávky bývají opatřeny kvalitním bookletem a zvukem, což se dá jednoznačně říci i o tomto kousku. Opravdu v dnešní době vyznačující se poměrně lehkou dostupností počítačů s grafickým softwarem, tiskáren a vypalovaček CD, se jen stěží odpouští odbytý booklet, či případně další záležitosti spojené s emisí demonahrávky.
Pomineme-li určité stylové mantinely a klišé, ve kterých chtě-nechtě uvízne každý, snažící se hrát muziku zapadající do určitého hudebního směru, nelze této nahrávce defacto nic vytknout. Hudebně se jedná o klasickou, zničující, tu zvráceně melodickou, jindy zase nekompromisně rychlou black metalovou smršť. Kytary znějí správně nabroušeně a do posluchačových sluchovodů se zařezávají jako nůž do másla. Jitčiny klávesy vyluzují nejednu temnou melodii a umně tak dopomáhají poskládat zvukovou mozaiku tvořenou kytarovými party. Bicí jsou, stejně jako v případě mnou nedávno recenzovaných Sacrist, obstarány automatem a nutno říci, že v případě Mater Monstifera znějí přeci jen o něco přirozeněji. Co se týče lyriky, tak vězte, že se kapela rozhodla svá poselství vrhat mezi posluchače v jazyce mateřském, což srozumitelnosti její tvorby může dosti napomoci. Fanoušci vampýrské tématiky a krvelačné mystiky si zcela určitě přijdou určitě na své. Autorem textů je výhradně vokalista Destructor, jehož projev výtečným způsobem dokonává chladnou a temnou atmosféru toho dílka.
Ihned po doznění Intra čeká posluchače 16 minut dlouhá vydatná porce černého kovu. Hned úvodní „Řád“ začíná rychlým prasopalem, ale vzápětí nabízí množství temných až mrazivých melodií. Klávesy v pozadí dokáží svojí zvrácenou melodikou dokonale navodit atmosféru temna a strachu, až z toho začnete v ty vampíry opravdu věřit ... Atmosféra navozena úvodní kompozicí vás nepustí až do konce této nahrávky a lehce se může stát, že vás ovládne i na déle, než oněch 16 minut.
Pokud recenzuji kvalitní nahrávku jako celek, jen velice nerad vyzdvihuji jednotlivé skladby, ale v tomto případě udělám menší výjimku a představím svého favorita … A tím je kousek s pořadovým číslem 3. – Slzy nemrtvých, která se se svým silným (řekl bych až speedovým) refrénem má velikou šanci stát koncertní hymnou.
Fanoušku a posluchači černého kovu, věz, že máš před sebou výbornou nahrávku z domácích hvozdů. Nahrávku, jenž musí uspokojit všechna ouška libující si v mrazivých melodiích, krvelačné lyrice a hlavně ouška libující si v black metalu, který má úroveň a kvalitu. Nahrávku, jenž by se měla stát předzvěstí dlouhohrajícího počinu této nadějné kapely.
Na slabé domácí poměry velmi slušná vampýrsko black metalová záležitost. Jednotlivé skladby mají hlavu i patu, což se o mnohých stylových spřízněncích MATER MONSTIFERA říci nedá.
8 / 10
Destructor
- vokály
Yvor
- kytary, vedlejší vokály a programování
Abocarth
- basa
Jitka
- klávesy
host: Astral Vampire
- hlavní kytara
1. Intro
2. Řád
3. Slzy nemrtvých
4. Nevinnost
5. Vzkříšení
6. Outro
Temno II (kompilace) (2002)
Sepsáno krví (demo) (2002)
Svíce života (demo) (2001)
Vůně krve (demo) (2000)
Vydáno: 2002
Vydavatel: I.F.A. records
Stopáž: 16:03
Produkce: Petr Jiřík
Studio: Prodigy Sound Studio, České Budějovice
Do tohodle dema jsem se opravdu zamiloval...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.